Nestastny koniec
,,budíček!" volá na mě babička ,, snídani máš na stole a udělala sem ti i svačinu" ,,je dekuju babicko" sednu si na postel a ztezka otevru oci. podívám se na hodiny, ukazujou 6:25h. zamumlam neco v tom smyslu ze mame az od 9 a znova zalehnu. když se probudím, snídaně už je studená, ale mě to vůbec nevadí. jsem ráda, že vůbec nějakou snídani mám. protože mi cesta do školy trvá cca 5 minut, davam si načas. když sem se učesala, oblékla a namalovala, mám co dělat, abych stihla začátek školy.
ve škole se nám učitelé během hodin snaží nacpat co nejvíce informací do našich hlav, ale marně. já celou domu odpočítávam hodiny (a pozdeji i minuty) do konce. těším se na schůzku s Tomáškem, kterou jsme si včera domluvili.
ve š hodiny jsem čekala na domluveném místě. o 5 minut později přiběhl a začal se mi omlouvat, že to dřív nestihl. šli jsme se teda projít. zavedla jsem ho na svoje oblíbené místo, kde pod námi protékala nisa a kolem byl park. panovala příjemná atmosféra. zadívala jsem se mu do jeho pronikavě hnědých očí a čekala, jak se zachová. pohled mi opětoval se slovy: ,,mám rád hru dívání si do očí" vydrželi jsme dlouho, až nakonec Tom uhnul se slovy, že se to nedá,
když mě pak doprovázel domů, cítila jsem se jako v pohádce. jako kdybych našla svého pohádkového prince. celý večej jsme si psali a oba jsme zářili jako sluníčka. prostě ZAMILOVANí. do té doby sem opětovanou lásku nepoznala a je to opravdu nádherný pocit. další dny jsem skoro nejedla a usmívala se na všechny strany. ael měla sem pocit, že mi takové štěstí dlouho vydržet nemůže. a měla sem pravdu. i přes to, že jsme spolu byli šťastní, neměli jsme moc času, který bychom mohli prožívat spolu. potkávali jsme se sice denně ale nestihli jsme si říct víc, než ,,ahoj". v Pátek byl velký den. měli jsme ho trávit celý spolu. tešila jsem se a nemohla se dočkat. protože mi však nebral telefony a neodepisoval na sms, rozhodla jsem se, že se za ním vypravím. i když jsem u něj byla jen jednou, nedělalo mi problémy se tam dostat. Celá natěšená jsem zazvonila a čekala, jak ho překvapím. vyšel a byl opravdu překvapený, že jsem tu. chtěla jsem ho vytáhnout ven, ale on suše odvětil: ,,nemám čas" ,,no tak to asi nic nebude" povzdechla jsem smutně ,,já vážně nemám čas" řekl a USMÁL SE. to bylo na mě moc. ještě jsem ze sebe dokázala vymáčknout ,,ahoj" a odešla jsem. z očí mi tekly slzy a já nevěděla, co dělat. tímto okamžitem skončil muj vztah s tomasem,.... rozesel se se mnou proto ze na me nemel cas. a i kdyz to bolelo a doted boli, miluju ho a navzdy budu,...............................
Nikolka